Alamút
| Alamút | |
|---|---|
.jpg) | |
| Účel stavby | |
kapitol a věznice | |
| Základní informace | |
| Sloh | Nizari architecture a Safavid architecture |
| Materiály | kámen a omítka |
| Další majitelé | Justanids (860 – 11. století) Nizari Ismaili state (1090–1256) |
| Současný majitel | Alid dynasties of northern Iran |
| Poloha | |
| Adresa | Alamut-e Bala Rural District,  Írán |
| Pohoří | Alborz |
| Nadmořská výška | 2 131 m |
| Souřadnice | 36°26′41″ s. š., 50°35′10″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Hrad Alamūt a související opevnění | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
| Smluvní stát | Írán |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii |
| Odkaz | 1770 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2026 (48. zasedání) |
Alamút (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت, což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo) byla pevnost v centrálním pohoří Elborz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře Je vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Pevnost byla postavena roku 840 [zdroj?]ve výšce 2 100 m n. m., způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý – možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.
V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami šíitského ismáilitského hnutí, známého pod názvem asasíni (též hašašíni), které vedl Hassan i Sabbah (Hassan ibn al-Sabbah), později podle svého sídla zvaný Stařec z hory. Za vlády asasínů se pevnost stala legendární díky svým rajským zahradám, knihovně a v neposlední řadě i díky atentátníkům, vysílaným z duchovního centra sekty především proti vnitřním nepřátelům islámu.[1]
Nadvládu asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději, že se Hulagu nad obránci Alamútu smiluje. Dobyvatelé však hrad pobořili, z velké knihovny, kterou asasíni v Alamútu postavili, nechal Hulagu vytřídit jen některé rukopisy, vědecké práce a Korán, zbytek přikázal spálit.
V roce 2004 byly zbylé části zdí zničeny zemětřesením. V červenci 2026 byl hrad a přilehlá opevnění (Lambesar, Navizaršāh, Šams Kelāyeh, Qosṭinlār, Širkūh a Ilān) zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
Velitelé pevnosti Alamút (1090–1256)
[editovat | editovat zdroj]- Hassan i Sabbah (1090–1124)
- Buzurg-Ummid (1124–1138)
- Muhammad I. z Alamútu (1138–1162)
- Hassan II. z Alamútu (1162–1166)
- Muhammad II. z Alamútu (1166–1210)
- Hassan III. z Alamútu (1210–1221)
- Mohammed III. (1221–1255)
- Ruknud-Dīn Khurshāh (1255–1256)
Alamút v literatuře
[editovat | editovat zdroj]Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Pevnost Alamút stála na nepřístupné skále
Íránská provincie Qazvin
Dobývání pevnosti Alamút
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HRABALOVÁ, Lenka. Hašašíni: Temný příběh sekty, před kterou se třásl i slavný Saladin. 100+1 ZZ [online]. 2017-10-07 [cit. 2017-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alamút na Wikimedia Commons
