51 Pegasi
| 51 Pegasi | |
|---|---|
 51 Pegasi | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Pegas (Pegasus) |
| Rektascenze | 22h 57m 28.0s |
| Deklinace | +20° 46′ 08″ |
| Paralaxa | 65,10 ± 0,76 |
| Vzdálenost | 50,1 ly (15,4 pc) |
| Barevný index (U-B) | 0,20 |
| Barevný index (B-V) | 0,67 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 5,49 |
| Absolutní hvězdná velikost | 4,51 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 207,328 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 61,164 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | podezřelá |
| Spektrální typ | G2,5IVa nebo G4-5Va |
| Hmotnost | 1,09 M☉ |
| Poloměr | 1,15–1,4 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 1,30 L☉ |
| Povrchová teplota | 5 768 ± 8 K K |
| Stáří | 4,8 ± 0,7 miliardy let |
| Rotační perioda | 37 dní |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 217014 |
| Bonner Durchmusterung | BD +19°5036 |
| Bright Star katalog | HR 8729 |
| 2MASS | 2MASS J22572795+2046077 |
| SAO katalog | SAO 90896 |
| Katalog Hipparcos | HIP 113357 |
| Katalog Tycho | TYC 1717-2193-1 |
| General Catalogue | GC 32003 |
| Glieseho katalog | GJ 882 |
| Flamsteedovo označení | 51 Peg |
| Synonyma | GJ 882, LTT 16750, GCTP 5568.00 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
51 Pegasi, formálně pojmenovaná Helvetios, je Slunci podobná hvězda v souhvězdí Pegase vzdálená 15,4 parseků (50,1 světelných let) od Země. Jedná se o první hvězdu hlavní posloupnosti, u které byla nalezena obíhající exoplaneta. Tento objev oznámili švýcarští astronomové Michel Mayor a Didier Queloz dne 6. října 1995. Objev přinesl Nobelovu cenu za fyziku v roce 2019.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]51 Pegasi je žlutý trpaslík klasifikovaný jako G2,5IVa nebo G4-5Va.[1] Hvězda má hmotnost přibližně 1,06 M☉ a poloměr v rozmezí 1,15–1,4 R☉. Její povrchová teplota činí přibližně 5 665 K, což jí dodává žlutý odstín typický pro hvězdy spektrální třídy G.[2]
Stáří hvězdy je odhadováno na 6 miliard let, což ji činí starší než Slunce.[2] Její chromosférická aktivita je velmi nízká, což spolu s nízkou úrovní rentgenového záření naznačuje, že se hvězda může nacházet v podobném období, jakým je Maunderovo minimum – fáze nízké aktivity hvězdných skvrn.[3]
Hvězda rotuje pomalu s periodou přibližně 37 dní, což bylo určeno pomocí analýzy spektrálních čar ionizovaného vápníku (Ca II H a K).[4] Hvězda vykazuje vyšší metalicitu než Slunce, což znamená, že obsahuje větší podíl prvků těžších než helium. Vyšší metalicita je považována za důležitý faktor při vzniku obřích planet v systému.[5]
Planetární systém
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Dne 6. října 1995 objevili švýcarští astronomové Michel Mayor a Didier Queloz první exoplanetu obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti – 51 Pegasi b. Objev byl proveden metodou radiálních rychlostí na Observatoři v Haute-Provence ve Francii pomocí spektrografu Elodie. Tento průlomový objev byl oznámen na konferenci ve Florencii a následně 12. října 1995 potvrzen americkými astronomy Geoffrey Marcy a Paulem Butlerem z Lickovy observatoře.
51 Pegasi b (formálně pojmenovaná Dimidium) je prvním objeveným planetárním průvodcem hvězdy mimo Slunce. Planeta obíhá velmi blízko své hvězdy ve vzdálenosti přibližně 0,052 AU a má minimální hmotnost 0,472 hmotností Jupiteru. Její povrchová teplota dosahuje okolo 1 200 °C, což z ní činí horkého Jupitera. Tento objev vedl k přehodnocení teorií vzniku planetárních systémů a vzniku konceptu planetární migrace.[6]
Tabulka se základními údaji o planetárním systému:
| Planeta | Hmotnost (MJ) | Poloměr (RJ) | Velká poloosa (AU) | Excentricita | Oběžná doba (dny) |
|---|---|---|---|---|---|
| Dimidium | ≥ 0,472 ± 0,039 | 1,2 ± 0,1 | 0,0527 ± 0,0030 | 0,013 ± 0,012 | 4,2308 ± 0,000036 |
Po objevu planety 51 Pegasi b následovalo mnoho dalších objevů exoplanet podobného typu, což vedlo k zavedení nového pojmu horký Jupiter. Tento termín označuje masivní plynné planety obíhající velmi blízko svých mateřských hvězd.
Historie a jméno
[editovat | editovat zdroj]Hvězda 51 Pegasi nese označení vycházející z Flamsteedova katalogu, kde jí bylo přiřazeno číslo 51 v rámci souhvězdí Pegase. Tradiční jméno hvězdy „Helvetios“ bylo schváleno Mezinárodní astronomickou unií (IAU) v roce 2015 v rámci kampaně NameExoWorlds, která měla za cíl pojmenovat hvězdy a jejich exoplanety prostřednictvím veřejného hlasování.[7] Název „Helvetios“ odkazuje na keltský kmen Helvétů, který obýval území dnešního Švýcarska, a byl navržen švýcarskou astronomickou společností Astronomische Gesellschaft Luzern.[8]
Planeta obíhající kolem 51 Pegasi byla pojmenována „Dimidium“, což v latině znamená „polovina“. Tento název odkazuje na skutečnost, že planeta má nejméně polovinu hmotnosti Jupiteru.[8]
Objev hvězdy jako první sluneční analog s potvrzenou exoplanetou způsobil revoluci v astronomii. Oznámení o objevu planety bylo učiněno 6. října 1995 švýcarskými astronomy Michelem Mayorem a Didierem Quelozem na konferenci ve Florencii.[9] Objev planetárního průvodce 51 Pegasi byl následně potvrzen americkými astronomy Geoffreym Marcym a Paulem Butlerem pomocí spektrografu Hamilton na Lickově observatoři v Kalifornii.[10]
Historie objevu exoplanety u 51 Pegasi byla natolik zásadní, že v roce 2019 obdrželi Michel Mayor a Didier Queloz Nobelovu cenu za fyziku za jejich průlomovou práci v oblasti výzkumu exoplanet.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SIMBAD – 51 Pegasi. simbad.u-strasbg.fr [online]. SIMBAD [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- 1 2 METCALFE, Travis S. Weakened Magnetic Braking in the Exoplanet Host Star 51 Peg. The Astrophysical Journal Letters. 2024, roč. 960, čís. 1, s. L6. doi:10.3847/2041-8213/ad0a95.
- ↑ POPPENHÄGER, K. 51 Pegasi – a planet-bearing Maunder minimum candidate. Astronomy and Astrophysics. 2009, roč. 508, čís. 3, s. 1417–1421. doi:10.1051/0004-6361/200912945.
- ↑ BALIUNAS, Sallie. Magnetic Field and Rotation in Lower Main-Sequence Stars: An Empirical Time-Dependent Magnetic Bode's Relation?. The Astrophysical Journal Letters. 1996, roč. 457, čís. 2, s. L99–L102. doi:10.1086/309891.
- ↑ BUCHHAVE, Lars A. An abundance of small exoplanets around stars with a wide range of metallicities. Nature. 2012, roč. 486, čís. 7403, s. 375–377. Dostupné online. doi:10.1038/nature11121.
- ↑ MAYOR, Michel. A Jupiter-mass companion to a solar-type star. Nature. 1995, roč. 378, čís. 6555, s. 355–359. Dostupné online. doi:10.1038/378355a0.
- ↑ IAU Catalog of Star Names. www.pas.rochester.edu [online]. International Astronomical Union [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- 1 2 Final Results of NameExoWorlds Public Vote Released. www.iau.org [online]. International Astronomical Union [cit. 2025-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-02.
- ↑ MAYOR, Michel, Didier Queloz. A Jupiter-mass companion to a solar-type star. Nature. 1995, roč. 378, čís. 6555, s. 355–359. Dostupné online. doi:10.1038/378355a0.
- ↑ University of California at Berkeley News Release. www.berkeley.edu [online]. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Nobel prize for physics: exoplanets and cosmology. www.economist.com [online]. The Economist [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- První přímé spektrum exoplanety 51 Pegasi b (ESO)
- První spektrum exoplanety ve viditelném světle (astro.cz)
- Fotografie 51 Pegasi b (Český rozhlas)
Obrázky, zvuky či videa k tématu 51 Pegasi na Wikimedia Commons
