Subsaharská Afrika

Subsaharská Afrika zahrnuje území kontinentu bez severní Afriky, která je považovaná za součást arabského světa. Někdy se užívá také pojem tropická Afrika, ten ovšem nezahrnuje území Jihoafrické republiky. Dříve se pro tuto oblast používal pojem Súdán.^[2]

Přírodní podmínky

Povrch

Subsaharská Afrika se rozkládá mezi subtropickými pásy obou polokoulí a protíná ji rovník. Břehy kontinentu jsou málo členité. Plocha ostrovů tvoří jen 2 % rozlohy. Výrazně se od sebe liší Nízká Afrika na africké litosférické desce od Vysoké Afriky na somálské desce s rifty sopečnou činností. Africké roviny mají zpravidla větší nadmořskou výšku. Nejvyšší místa se nachází při obvodu světadílu: Futa Džalon v Západní Africe, Dračí a Kapské hory na jihu. Nížiny zabírají menší plochy, úzké pásy podél pobřeží.

Podnebí

Subsaharská Afrika je součástí nejteplejšího kontinentu světa, leží převážně v rovníkových a tropických šířkách. Kontinentální klima vnitřních regionů je zapříčiněno malou členitostí Afriky v kombinaci se studeným Kanárským a Benguelským proudem. Hlavní rozdíly podnebí jednotlivých regionů určuje množství srážek. Aridní oblast tvoří více než třetinu rozlohy Afriky, kde naprší méně než 200 mm za rok. Jedná se o poušť Sahara, Namibskou poušť, část polopouště Kalahari. Ostatní oblasti mají srážek více ale vyznačují se také dlouhými obdobími bez dešťů a trpí periodickými suchy. Tohle území zahrnuje zónu Sahelu, některé z oblastí jižní a východní Afriky. Nadbytek vláhy mají rovníkové oblasti. Klimatické podmínky a srážkový režim znemožňuje prakticky stabilní zemědělství.

Vodstvo

Hydrografická síť v subsaharské Africe má nerovnoměrné rozložení. Mnoho regionů Subsaharské Afriky trpí nedostatkem vodních zdrojů, přestože se na tomto světadílu nachází jedny z největších řek a jezer světa. Nil je druhá nejdelší řeka světa a Kongo je druhý nejvodnatější veletok na Zemi. Viktoriino jezero je mezi jezery třetí rozlohou a Tanganika druhé podle hloubky. Africké vodstvo má rostoucí hospodářský význam pro zásobování vodou, pro zavlažování, rybolov, v energetice i dopravě.

Rostliny

Rostliny v subsaharské Africe jsou velice pestré: velký počet endemitů a nemalé zásoby dřevin. Mezi divoce rostoucí rostliny v Subsaharské Africe patří palma olejná, kola, chlebovník, baobab, akácie a mnoho dalších. Téměř všechny lesní zdroje najdeme v tropické Africe především v Kongu, Nigérii, Angole, Tanzanii. Mnoho z těchto oblastí trpí přetěžbou.

Živočichové

Subsaharská Afrika má velice bohatou faunu. Některé druhy ptáků, hlodavci a hmyz (hlavně kobylky) působí velké škody v zemědělství a zničí až 30 % úrody. Rozvoji živočišné výroby v centrálních částech brání výskyt mouchy tse–tse. Přenos nemocí hmyzem vytváří v mnoha regionech nebezpečnou situaci. Naopak mnohé velké tropické savce je nutno chránit. Fauna i flóra byla v koloniálním období velice narušena, proto se řada států pokouší o jejich obnovu a také ochranu prostřednictvím národních parků a rezervací, jež do jisté míry chrání zvířata před pytláky.

Obyvatelstvo

Afrika je poměrně řídce obydlena. Na Sahaře žije méně než 1 % populace, v některých oblastech obyvatelstvo stále chybí. Nejhustěji jsou osídleny oázy v pouštích , úrodná údolí některých řek, mořská pobřeží, oblasti velkých jezer a některá vnitrozemská území s rozvinutým těžebním průmyslem.

Rozložení obyvatelstva podle zemí je velice nerovnoměrné. Nigérie má přes 140 mil. obyvatel a dalších pět států 30–80 mil. každý. Naopak šest subsaharských zemí nemá ani milion obyvatel. Většina obyvatel subsaharské Afriky žije na venkově. Urbanizace států je velice nízká, ale její tempo se stále zvyšuje. Nejnižší podíl městského obyvatelstva mají Etiopie, Malawi, Burundi, Uganda, Rwanda (6 %).

Na obyvatelstvo Subsaharské Afriky nelze použít „jeden pohled“. Je velice různorodé svým původem, etnickou příslušností, tradicemi osídlení, migrační mobilitou a sociálně ekonomickou strukturou.

Subsaharská Afrika má charakteristiku rychle rostoucí populací až na výjimky zemí postižené HIV/AIDS. Tempem přirozeného přírůstku převyšuje ostatní regiony, může se proto ještě stále hovořit o „demografické explozi“. Růst obyvatelstva je podmíněn vysokou natalitou. Z 10 zemí světa, kde porodnost v první polovině 90. let minulého století překročila 50‰ bylo 9 zemí ze Subsaharské Afriky (Malawi, Rwanda, Somálsko, Uganda, Angola, Pobřeží slonoviny, Guinea, Mali, Niger). I v roce 2006 se situace nezměnila. Z 9 zemí s natalitou nad 45 ‰ bylo 8 afrických. Úroveň mortality je také velice vysoká, její hodnota předčila hodnotu celosvětovou 1,6krát. V subsaharské Africe umírá v průměru více než desetina novorozenců. Nízká životní úroveň ovlivňuje vysokou úmrtnost dětí. V subsaharské Africe je naděje na dožití v průměru kolem 46 let. V tomto regionu jsou zvykem brzké manželství a početné rodiny . V některých zemích byla zavedena státní politika regulace porodnosti, ale neukázala se být příliš efektivní.

V minulosti měla na počet obyvatel kontinentu výrazný vliv migrace (vývoz otroků). Evropané zároveň zavlekli do Afriky nakažlivé choroby, kterých bylo na území jižně od Sahary doposud ušetřeno díky své izolaci. S kolonizací se zvýšil příliv Evropanů, většina z nich ale v 50. až 60. letech minulého století Afriku opustila.

Rasová a etnická struktura obyvatel je velice složitá. Na jih od Sahary se mluví jazyky především konžsko-kordofánské a nilosaharské jazykové rodiny. I evropské jazyky jsou rozšířeny téměř v každé zemi a slouží většinou jako jazyky úřední, někdy ve speciálních formách následkem kontaktu s africkými jazyky (afrikánština, kreolské jazyky).

Náboženství

Obyvatelé subsaharské Afriky jsou věřící tradičních rodových kultur, muslimové, křesťané i hinduisté. Náboženská nesourodost je často důvodem mnoha národnostně náboženských rozporů: např. mezi křesťany v jižním Súdánu a arabskými muslimy na severu Súdánu, mezi křesťany a muslimy v Čadu, mezi muslimy v Eritreji a křesťany (Amhary) v

[1]

[2]