Baltové
| Baltové | |
|---|---|
 Národní státy etnických Baltů na mapě Evropy | |
| Populace | |
| přibližně 4 700 000 (celosvětově), z toho v samotných státech Litva a Lotyšsko: | |
| Jazyk(y) | |
| Baltské jazyky z rodiny balto-slovanských jazyků. | |
| Náboženství | |
| převážně křesťanství (katolicismus, protestantismus, v menší míře pravoslaví), novopohanství, ireligiozita | |
| Příbuzné národy | |
| Slované |
Baltové jsou indoevropská etnolingvistická skupina mluvící baltskými jazyky. K Baltům patří pouze dva současné národy, Litevci a Lotyši, ale řadí se k nim též ve středověku vyhynulí Prusové a Kuronci, a dále několik kmenů, jejichž jazyk žije dodnes v nářečních skupinách lotyštiny a litevštiny, jako Žemaité, Zemgalové a Latgalové.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Území, na kterém dnes Baltové žijí, je výrazně menší než v minulosti. Ještě okolo roku 1200 žili přibližně na třikrát větším území než dnes.[1] Starší rozsah osídlení bývá určován na základě toponymie. Podle konzervativního odhadu Aleksandra Vanagase se severní hranice baltského osídlení táhla od severních hranic dnešního Lotyšska k Moskvě, východní od Moskvy k Orlu, jižní podél řeky Sejm až k Západnímu Bugu, západní pak ležela na Visle. Odvážnější odhady považují za severní hranici Baltské moře, východní Volhu, jižní horská pásma na jihu Polska a západní dolní Havolu v dnešním Meklenbursku. Baltská toponyma lze nalézt i na českém území, jedná se například o názvy řek Cidlina, Metuje nebo Úpa.[2]
Na základě glottochronologie došlo v první polovině 14. století př. n. l. k rozpadu baltoslovanské jednoty a okolo roku 800 př. n. l. se od dosud nediferenciované baltštiny oddělila skupina dialektů, předchůdců pozdější pruštiny.[3] Až kolem roku 600 došlo k diferenciaci předchůdců litevštiny a lotyštiny. V téže době Slované asimilovali populace sídlící východně od dnešních baltských národů.
První písemnou zmínkou o Baltech je nejspíše dílo římského historika Tacita z 1. století, které zmiňuje kmeny žijící na pobřeží Baltu, které nazývá Aestii.[4] Další zpráva pochází až z konce 9. století od anglosaského plavce Wulfstana, který se zmiňuje o tehdejších Prusech. Od 10. století se území obývané Balty stalo cílem křesťanských misionářů, jedním z prvních byl pražský biskup Vojtěch. Pokusy o christianizaci nebyly úspěšné, což vedlo od 12. století k pořádání křížových výprav, které měly Balty přinutit přijmout křest násilím.[5] Místní kmenová knížectví křesťanskému tlaku dlouho odolávala a ve 13. století vzniklé Litevské velkoknížectví dokonce expandovalo. Christanizace počala až poté, co roku 1386 velkokníže Jogaila, zakladatel dynastie Jagellonců, přijal křest. Prusko a nynější Lotyšsko bylo na rozdíl od Litvy dobyto a násilně christianizováno už během 13. století.
Moderní baltské národy
[editovat | editovat zdroj]Moderní Baltové jsou představováni především Litevci a Lotyši, jedinými kontinuálními baltskými národy a mluvčími živých baltských jazyků. Jejich počet se odhaduje na přibližně 4,7 milionu osob, z nichž asi 3,6 milionu žije v Litvě a Lotyšsku a přibližně 1,1 milionu v diaspoře. Moderní baltské národy vznikaly v průběhu staletí na základě východobaltských kmenů, zatímco ostatní baltské skupiny, včetně Prusů, Kuronců (/Kuršů), Jotvingů a dalších západobaltských národů, byly v průběhu středověku a raného novověku asimilovány nebo zanikly. Moderní Baltové sdílejí společné jazykové a kulturní dědictví, přesto se vyvinuli v samostatné národy s vlastními národními identitami, dějinami a kulturními tradicemi. Mezi jejich hlavní náboženské tradice patří římskokatolictví a luteránství, v menší míře také pravoslaví, zatímco od 20. století dochází rovněž k částečnému oživení tradičních baltských náboženských prvků v rámci novopohanských hnutí Romuva a Dievturība.
V rámci litevského a lotyšského národa se dodnes zachovávají regionální skupiny s osobitými jazykovými a kulturními tradicemi, například Žemaité (Žmuďané, Samogitové, viz Žmuďské knížectví), Latgalové či Kurové, jejichž nářečí a kulturní dědictví představují relikty historické vnitřní rozmanitosti baltského etnického prostoru.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]- baltské jazyky
- baltská mytologie
- baltské kmeny
- Litevci
- Lotyši
- baltské novopohanství
- balto-slovanské jazyky
- prabaltoslovanština
- Baltský řetěz
- Baltské kmeny: Poslední pohané Evropy (film) - litevský částečně hraný a částečně animovaný dokumentární film z roku 2018
- Baltské moře
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Baltové na Wikimedia Commons
