Přeskočit na obsah

Adab

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa hlavních měst raně dynastické období

Adab (sumersky 𒌓𒉣𒆠)[1][2] bylo starověké sumerské město ležící mezi Girsu a Nippurem, přibližně 35 km jihovýchodně od Nippuru. Nacházelo se na místě dnešní Bismaji v iráckém guvernorátu Kádisíja. Místo bylo osídleno minimálně od 3. tisíciletí př. n. l. Trvale bylo obýváno během raně dynastického období, Akkadské říše a Ur III. až do vlády Kassitů v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Je známo, že v Adabu se nacházely chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho a že městským bohem Adabu byl Parag'ellilegarra (Paniĝinĝarra), "Vládce ustanovený Enlilem".[3][4]

Bismaya se nesmí zaměňovat s menším, pozdějším archeologickým nalezištěm Tell Bismaya (starobabylonským a sásánovským) ležícím 9 kilometrů východně od soutoku řek Dijála a Tigris, které v 80. letech 20. století vykopali iráčtí archeologové, ani s Tell Basmaya, který leží jihovýchodně od Bagdádu, odkrytým iráckými archeology v letech 2013–2014.[5][6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Busta muže, snad Lugalkisalsi, král Uruku, vápenec, Adab

Adab je zmíněn v textech z konce 4. tisíciletí př. n. l. nalezených v Uruku, ale z tohoto období nebyly na lokalitě nalezeny žádné artefakty.[7]

Raná doba bronzová

[editovat | editovat zdroj]

Raně dynastické období

[editovat | editovat zdroj]

Město bylo obýváno nejméně od raně dynastického období. Podle sumerského textu Inannin sestup do podsvětí se v Adabu za vlády Dumuziho z Uruku nacházel Inannin chrám zvaný E-šar. V jiném textu ze stejného cyklu, Dumuziho sen, je Dumuzi svržen hladovým davem složeným z mužů z velkých sumerských měst, včetně Adabu.

Z nápisů nalezených v Bismaji vyplývá, že v Adabu měl vliv král Kiše Mesalim. Jeden z nápisů na fragmentu mísy zní: "Mesalim, král Kiše, se Esarovi vrátil [tuto mísu], Salkisalsi je patesi z Adabu".[8] Jediný král Adabu, který je uveden v sumerském seznamu králů, Lugalanemundu, je zmíněn v několika současných nápisech. Některé z těchto nápisů, které jsou však mnohem pozdějšími opisy, mu připisují založení rozsáhlé, ale krátkodobé říše sahající od Elamu až po Libanon a území Amoritů podél Jordánu.[9]

Adab je také zmiňován na některých tabulkách z Ebly, pocházejících přibližně ze stejného období, kdy je Adab označován za obchodního partnera Ebly, krátce předtím, než byla Ebla zničena neznámými silami.[10]

V Bismaji byla nalezena mramorová socha s nápisem jména dalšího adabského krále, Lugal-dalu.[11][12] Na lokalitě byl rovněž objeven nápis Eannatuma, vládce Lagaše.[13]

Akkadské období

[editovat | editovat zdroj]
Sumerské 26. století př. n. l. Adab, "Dary od Vysokého a Mocného z Adabu velekněžce"

Meskigal, místodržící Adabu za vlády Lugalzagesiho z Uruku, změnil po nástupu Sargona Akkadského svou věrnost a stal se správcem města pod akkadskou nadvládou. Později se však připojil, spolu s dalšími městy včetně Zabaly, k povstání proti Rímušovi, Sargonovu synovi a druhému vládci Akkadské říše. Meskigal byl poražen a zajat.

Z tohoto období (ED IIIB/raně sargonské období) pochází přibližně 380 publikovaných tabulek z Adabu. K povstání došlo během prvních dvou let Rímušovy vlády. Podle nápisu, který zmiňuje zničení města: "Rímuš, král světa, zvítězil v bitvě nad Adabem a Zabalou, porazil 15 718 mužů a zajal 14 576". Po porážce povstání byl Adab podřízen přímé akkadské správě. Působilo zde několik místodržících včetně Lugal-gise, Sarru-alliho, Ur-Tura a Lugal-ajagua, z jejichž doby (střední sargonské období) pochází zhruba 1000 publikovaných tabulek.[14]

Za vlády Narám-Sína, vnuka Sargona Akkadského, se Adab znovu připojil k tzv. "velkému povstání" proti Akkadu ale byl opět poražen.[15] V následujícím období (klasickém sargonském období) jsou doloženy chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho. Na konci akkadského období město obsadili Guťané, kteří si z něj udělali své hlavní město.

Enheduanna, dcera Sargona a první známá básnířka, složila řadu chrámových hymnů, včetně jednoho věnovaného adabskému chrámu bohyně Ninchursagy a jejímu synovi Ašgimu.[16]

Ur III

[editovat | editovat zdroj]
Reliéf nahého kněze z Adabu v Iráku, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko

Z období třetí dynastie urské je známo několik místodržících Adabu, mimo jiné Ur-Asgi a Habaluge za vlády vládce Šulgiho a Ur-Asgi II. za vlády Šu-Sina. V Adabu byl objeven cihlový nápis, v němž je Šulgi označen jako ten, kdo zasvěcuje jez bohyni Ninchursag. Nalezeny byly také cihly s nápisy krále Amar-Sina. Místodržící Habaluge nechal v Adabu postavil chrám pro zasvěcený zboštělému Šu-Sinovi.[17]

"Sü-Sin, milovaný bohem Enlilem, král, kterého si bůh Enlil s láskou vybral ve svém (vlastním) srdci, mocný král, král Uru, král čtyř světových stran, jeho milovaný bůh, Habaluge, místodržící Adabu, jeho služebník, postavil mu jeho milovaný chrám."[18]

Archeologický výzkum

[editovat | editovat zdroj]
Socha Lugaldalua

Archeologická lokalita o rozloze přibližně 400 hektarů zahrnuje soustavu mohyl rozprostřených na ploše zhruba 3 x 1,5 km. Terén tvoří nízké hřbety nepřesahující výšku 12 metrů, které leží blíže k Tigridu nežli k Eufratu. Celý areál byl původně obklopen dvojitou zdí.

Bylo identifikováno dvanáct mohyl, z nichž dvě (označené jako X a XII) byly navršeny z písku vytěženého z Iturungalského kanálu. Na severním výběžku mohyly X bylo odkryto několik místností a dvacet hliněných tabulek. Existují záznamy o výzkumu mohyl XIV a XVI, avšak není známo, kde se přesně nacházely. Za východní zdí bylo rozpoznáno několik soukromých domů.[19] Mezi významné mohyly patří:

  • Mohyla I – palác, Isin/Larsa, starobabylonské období, asi 33 x 25 m. Byly zde nalezeny stovky převážně fragmentovaných tabulek.
  • Mohyla II – hřbitov a dům u lázní, odkryto sedm pohřbů (pět ve zdivu, dvě hrobky).
  • Mohyla III – administrativní a výrobní oblast poblíž západního rohu lokality; nálezy pocházejí z období raně dynastického, akkadského a Uru III. Většina tabulek spadá do doby vlády akkadského panovníka Šar-kali-šárrího.
  • Mohyla IV – knihovna odkud pochází více než 2000 tabulek, původně uložených v rákosových koších s popisky. Jednalo se o administrativní centrum z akkadského období.
  • Mohyla V – chrám É-Sar/É-mah, mohyla vysoká 11 metrů o obvodu 90 metrů. Obsahovala deset úrovní osídlení na čistém písku, datovaných od raně dynastického období po Ur III. Cihly s nápisem Kurigalzu naznačují obnovu v kassitském období. Byly zde postaveny dva po sobě jdoucí chrámy, přičemž první byl rituálně zapečetěn před stavbou druhého
  • Mohyla VI – pozůstatky velkých zdí z cihel. Cihly nesly nápis Amar-Sin. Jednalo se pravděpodobně o pozůstatky chrámu.

První archeologické průzkumy v Bismaji uskutečnili William Hayes Ward v rámci Wolfeovy expedice v roce 1885 a o pět let později John Punnett Peters z Pensylvánské univerzity. Každý z nich na místě strávil jediný den, během něhož nalezl jednu tabulku s klínovým písmem a několik dalších fragmentů.[20][21] V roce 1902 lokalitu navštívil Walter Andrae, který našel další fragment hliněné tabulky a vypracoval náčrt mapy Bismaje.[22]

První skutečný archeologický výzkum zde probíhal od Vánoc roku 1903 do 25. května 1904 pod vedením Edgara Jamese Bankse a záštitou Chicagské univerzity. Práce byly znovu obnoveny 19. září 1904, avšak po osmi a půl dnech je osmanské úřady zastavily. Další etapa vykopávek probíhala od 13. března 1905 do konce června 1905 pod vedením Victora S. Personse.

Při odkrývání městské brány byly nalezeny tisíce prakových koulí (některé z kamene, většinou z pálené hlíny). Některé zploštělé z nich byly zploštělé. Banks je považoval za pozůstatky bitvy. Ačkoli měl Banks lepší archeologickou průpravu než jeho předchůdci a používal na svou dobu modernější archeologické metody, výzkum utrpěl tím, že jeho výsledky nebyly nikdy kompletně publikovány.[23][24][25][26]

Banksova expedice do Bismaji byla podle tehdejších standardů dobře dokumentována a mnoho předmětů bylo vyfotografováno. Nicméně kvůli osobním sporům nebyla nikdy vydána závěrečná zpráva. V roce 2012 se Orientální institut k Banksovým záznamům vrátil, znovu je analyzoval a vypracoval zprávu o tzv. "opětovné vykopávce". Jedním z problémů zůstává, že Banks a Persons kromě výzkumu také artefakty nakupovali od místních obyvatel, takže není jisté, které z předmětů v muzeích skutečně pocházejí z jejich vykopávek.[19]

Akkadská tabulka se záznamem o domácích zvířatech z doby vlády Šar-kali-šarrího, kolem 2100 př. n. l., Muzeum Orientálního institutu

Na mohyle V, původně považované za ostrov (pravděpodobně však vzniklé posunem dna kanálu), stál chrám É-mah se zikkuratem. Chrám prošel dvěma stavebními fázemi. První z nich, É-Sar ("Starší chrám"), byl postaven z plankonvexních cihel a pocházel z raně dynastického období. Později byl tento chrám vyplněn hliněnými cihlami a utěsněn vrstvou pálených cihel a asfaltovou dlažbou. Na této dlažbě byl objeven základový nález vládce Adabu E-iginimpa'e datovaný do raně dynastického období IIIa, který obsahoval "rytý měděný předmět ve tvaru teslice s měděným hrotem vloženým do otvoru na jeho konci a dvě tabulky, jednu z měděné slitiny a jednu z bílého kamene.[27]

Druhá fáze stavby, označovaná jako Pozdější chrám, byla obložena pálenými cihlami, z nichž některé nesly nápis vládce Šulgiho z období Uru III. Podle těchto nápisů byl chrám zasvěcen bohyni Ninchursag.[28]

Podle archeologických nálezů byl Adab významný městem, které bylo v pozdějším období opuštěno. Ruiny nalezené blízko povrchu mohyl patří Šulgimu a Urnammuovi, vládcům Uru III. z druhé poloviny 3. tisíciletí př. n. l., jak dokládají cihly s nápisy vykopanými v Bismaji.

Bezprostředně pod touto vrstvou, podobně jako v Nippuru, byly nalezeny artefakty datované do doby vlády Naram-Sina a Sargona, tedy z období Akkadské říše kolem roku 2300 př. n. l. Pod nimi se nacházelo 10,5 metru navrstvených pozůstatků, které představují sedm osmin celkové hloubky ruin. V centrální oblasti byl odkryt rozsáhlý palác s velkou cihlami obloženou studnou, což svědčí o raně dynastickém původu města.[29]

Socha Lugaldalua, krále nebo místodržícího Adabu ve 3. tisíciletí př. n. l. Není uveden v sumerském seznamu králů. Nápis na rameni ho identifikuje a má na sobě oblečený kaunakes.

Kromě pozůstatků budov, zdí a hrobů nalezl Banks také velké množství hliněných tabulek s nápisy z velmi raného období. Dále byly nalezeny bronzové a kamenné tabulky, bronzové nástroje a další artefakty.[19] Z těchto tabulek se 543 exemplářů dostalo do Orientálního institutu, zatímco přibližně 1100 kusů, většinou zakoupených od místních obyvatel a nikoli vykopaných, skončilo v Istanbulských archeologických muzeích. Tabulky uložené v Istanbulu nebyly publikovány ani zpřístupněny ke studiu.[30][31][32]

Cihlová razítka, která Banks objevil během vykopávek v Adabu, uvádějí, že akkadský vládce Naram-Sin nechal ve městě postavit chrám zasvěcený bohyni Inanně. Tento chrám však nebyl během vykopávek nalezen a nelze vyloučit, že se jednalo chrám o É-šar.[33]

K nejvýznamnějším nálezům patří kompletní socha z bílého mramoru, pravděpodobně nejstarší dochovaná socha svého druhu v Mezopotámii, dnes uložená v Istanbulských archeologických muzeích. Socha nese nápis "É-mach, král Daudu, král Udnun" a je známá jako socha Lugaldalua.

Dalším významným objevem byla halda chrámového odpadu, sestávající z velkého množství fragmentů váz z mramoru, alabastru, onyxu, porfyru a žuly. Na některých z těchto fragmentů byly nápisy, jiné pak byly zdobeny rytím či vykládány slonovinou a drahými kameny.[19][34]

Všechny tabulky z Adabu, které se dostaly na Chicagské univerzitě, tehdejšího sponzora výzkumu, byly všechny publikovány a jsou dostupné v digitální podobě online.[35]

Po skončení vykopávek podnikl Banks v roce 1913 soukromou cestu zpět do této oblasti, kde zakoupil tisíce tabulek z různých nalezišť, z nichž mnohé pocházely právě z Adabu. Tyto tabulky později po částech prodal různým majitelům. Některé z nich byly publikovány, jiné se objevily na trhu se starožitnostmi po nelegálním rabování naleziště a některé z nich se také dostaly do odborné literatury.[36] Část těchto tabulek se nachází ve sbírkách Cornellovy univerzity.[37][38][39][40]

V reakci na rozsáhlé rabování, které začalo po válce v Zálivu v roce 1991, provedla Irácká státní rada pro památky a dědictví v roce 2001 v Adabu záchranný výzkum.[41] Lokalita je však téměř zcela zničena následkem systematického rabování, jež se po válce v roce 2003 dále zintenzivnilo. Z tohoto důvodu jsou další archeologické vykopávky na této lokalitě nepravděpodobné.[42]

Odhadem asi tisíc tabulek pocházejících z těchto rabování, všechny ze sargonského období, bylo prodáno různým soukromým sběratelům. Mnohé z nich byly publikovány, avšak bez dalšího archeologického kontextu. Z celkového počtu 9 tisíc publikovaných tabulek ze sargonského období (raně dynastické IIIb až klasické sargonské období) pochází přibližně 2300 exemplářů z Adabu.[43]

V letech 2016 až 2019 realizovala Boloňská univerzita ve spolupráci s Iráckou státní radou pro památky a dědictví pod vedením Nicolòa Marchettiho program s názvem Kádí Survey, který zahrnoval dálkové průzkumy Země a povrchové archeologické průzkumy v guvernorátu Kádisíja, včetně Bismaji.

Mezi výsledky projektu patřila "předběžná rekonstrukce městského uspořádání a hydrologické krajiny kolem Bismaji/Adabu v době třetí dynastie urské a akkadském období".[44][45] Během průzkumu byl objeven dříve neznámý palác a zdokumentován rozsah rabování. Bylo zjištěno, že město bylo obklopeno sítí kanálů a jeho rozloha v . raně dynastickém období činila asi 462 hektarů.

Průzkum dále prokázal, že Adab měl 24hektarový centrální přístav o maximální délce 240 m a maximální šířce 215 m, který byl s řekou Tigris spojen kanálem širokým přibližně 100 m.[46][47]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adab (city) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ D. D. Luckenbill, "Old Babylonian Letters from Bismya", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 32, no. 4, S. 270–292, 1916 Dostupné online
  2. ↑ Jacobsen, Thorkild, "Some Sumerian city-names", Journal of Cuneiform Studies 21.1, S. 100–103, 1967
  3. ↑ Marchesi, Gianni and Marchetti, Nicolo, "Historical Framework", Royal Statuary of Early Dynastic Mesopotamia, University Park, USA: Penn State University Press, S. 97–128, 2011
  4. ↑ Such-Gutiérrez, "Untersuchungen zum Pantheon von Adab im 3. Jt.", AfO 51, S. 1–44, 2005-6
  5. ↑ "Excavations in Iraq, 1981-82", Iraq, vol. 45, no. 2, S. 199–224, 1983
  6. ↑ Almamori, Haider, Taha K. Abod, Karim O. Swadi, Tim Clayden, Petra M. Creamer, Elena deVecchi, and Agnete Lassen, "Tell Basmaya - a Kassite Period Site in Trans-Tigridian Babylonia", Mesopotamia, Rivista Di Archeologia, Epigrafia e Storia Orientale Antica LVII, S. 17–56, 2022
  7. ↑ Nissen, Hans J., "The Archaic Texts from Uruk", World Archaeology, vol. 17, no. 3, S. 317–334, 1986
  8. ↑ Luckenbill, D. D., "Two Inscriptions of Mesilim, King of Kish", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 30, no. 3, S. 219–223, 1914 Dostupné online
  9. ↑ Chen, Yanli, and Yuhong Wu., "The Names of the Leaders and Diplomats of Marḫaši and Related Men in the Ur III Dynasty", Cuneiform Digital Library Journal 2017 (1), 2017 Dostupné online
  10. ↑ Eblaitica: essays on the Ebla archives and Eblaite language. 3. Příprava vydání Cyrus H. Gordon, Gary A. Rendsburg. Winona Lake, Ind: Eisenbrauns Dostupné online. ISBN 978-0-931464-77-5.
  11. ↑ G.A. Barton, "The Names of Two Kings of Adab", Journal of the American Oriental Society, 33, S. 295–296, 1913 Dostupné online
  12. ↑ Banks, Edgar James, "Statue of the Sumerian King David", Scientific American 93.8, S. 137, 1905 Dostupné online
  13. ↑ Curchin, Leonard, "Eannatum and the Kings of Adab", Revue d’Assyriologie et d’archéologie Orientale, vol. 71, no. 1, S. 93–95, 1977
  14. ↑ FRAYNE, Douglas. Sargonic and Gutian periods, 2334-2113 BC. Toronto ; Buffalo: University of Toronto Press, 1993. 338 s. (The Royal inscriptions of Mesopotamia). ISBN 978-0-8020-0593-9. S. 252–258.
  15. ↑ Steve Tinney, A New Look at Naram-Sin and the "Great Rebellion", Journal of Cuneiform Studies, vol. 47, S. 1–14, 1995
  16. ↑ ENHEDUANNA; HELLE, Sophus. Enheduana: the complete poems of the world's first author. New Haven: Yale University Press 259 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-26417-3. OCLC on1341203636 OCLC: on1341203636.
  17. ↑ "Frayne, Douglas, "Šulgi E3/2.1.2", Ur III Period (2112-2004 BC), Toronto: University of Toronto Press, S. 91–234, 1997
  18. ↑ "Frayne, Douglas, "Šū-Sîn E3/2.1.4", Ur III Period (2112-2004 BC), Toronto: University of Toronto Press, S. 285–360, 1997
  19. 1 2 3 4 Wilson, Karen (2012). Bismaya: Recovering the Lost City of Adab - Oriental Institute Publications 138. Chicago, Ill.: Univ. of Chicago Press. ISBN 9781885923639 Dostupné online
  20. ↑ John Punnett Peters, "Nippur, or Explorations and Adventures on the Euphrates; the narrative of the University of Pennsylvania expedition to Babylonia in the years 1888-1921", Volume 1, G. P. Putnam's Sons, 1897 Dostupné online
  21. ↑ John Punnett Peters, "Nippur, or Explorations and Adventures on the Euphrates; the narrative of the University of Pennsylvania expedition to Babylonia in the years 1888-1921", Volume 2, G. P. Putnam's Sons, 1897 Dostupné online
  22. ↑ Andrae, Walter (1903). "Die Umgebung von Fara und Abu Hatab". Mitteilungen der Deutschen Orient Gesellschaft. 16: 24–30. Dostupné online
  23. ↑ Edgar James Banks, "Bismya; or The lost city of Adab : a story of adventure, of exploration, and of excavation among the ruins of the oldest of the buried cities of Babylonia", G. P Putnam's Sons, New York, 1912 Dostupné online
  24. ↑ Banks, E. J., and Robert Francis Harper, "Report No. 23 from Bismya", The Biblical World 24.3, S. 216–218, 1904 Dostupné online
  25. ↑ Banks, Edgar James, "Plain Stone Vases from Bismya", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 22, no. 1, S. 35–40, 1905 Dostupné online
  26. ↑ Edgar James Banks, "The Oldest Statue in the World", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, Vol. 21, No. 1, S. 57–59, Oct 1904 Dostupné online
  27. ↑ Tsouparopoulou, Christina, "Hidden messages under the temple: Foundation deposits and the restricted presence of writing in 3rd millennium BCE Mesopotamia", Verborgen, unsichtbar, unlesbar – zur Problematik restringierter Schriftpräsenz, edited by Tobias Frese, Wilfried E. Keil and Kristina Krüger, Berlin, Boston: De Gruyter, S. 17–32, 2014
  28. ↑ Edgar James Banks, "The Bismya Temple", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 22, vo. 1, S. 29–34, Oct. 1905 Dostupné online
  29. ↑ Banks, E. J., and Robert Francis Harper, "The Latest Reports from the Excavations at Bismya", The Biblical World 24.2, S. 137–146, 1904 Dostupné online
  30. ↑ Kraus, F. R., "Briefe aus dem Istanbuler Museum", Altbabylonische Briefe in Umschrift und Übersetzung 5, leiden:Brill, 1972
  31. ↑ Such-Gutiérrez, M., et al., "Der Kalendar von Adab im 3. Jahrtausend", RAI, iss. 56, S. 325–340, 2013
  32. ↑ Yang, Chih (1989). Sargonic inscriptions from Adab. Changchun: Institute for the History of Ancient Civillizations. OCLC 299739533.
  33. ↑ Pagé-Perron, Émilie, "Gods of the City, Gods of the People: The Pantheons of Adab in the Third Millennium BC", Dissertation, University of Toronto, 2024 Dostupné online
  34. ↑ Harper, Robert Francis, and E. J. Banks, "Reports No. 24 and 25 from Bismya", The Biblical World 24.5, S. 377–384, 1904
  35. ↑ Daniel David Luckenbill, "Cuneiform Series, Vol. II: Inscriptions from Adab", Oriental Institute Publications 14, Chicago: The University of Chicago Press, 1930 Dostupné online
  36. ↑ Widell, Magnus (2002). "A Previously Unpublished Lawsuit from Ur III Adab". Cuneiform Digital Library Journal. 2. Dostupné online
  37. ↑ MAIOCCHI, Massimo. Classical Sargonic tablets chiefly from Adab in the Cornell University collections. Bethesda, Md: CDL Press 337 s. (Cornell University studies in Assyriology and Sumerology). ISBN 978-1-934309-12-4.
  38. ↑ Maiocchi, M. Visicato, G., "Classical Sargonic Tablets Chiefly from Adab in the Cornell, University Collections. Part II", CUSAS 19, Bethesda, 2012
  39. ↑ Pomponio, Francesco Vincenzo, and Giuseppe Visicato, "Middle Sargonic tablets chiefly from Adab in the Cornell University collections", Vol. 20, CDL Press, 2015
  40. ↑ Visicato, Giuseppe, and Aage Westenholz, "Early dynastic and early Sargonic tablets from Adab in the Cornell University collections", Vol. 11, CDL Press, 2010
  41. ↑ Al-Doori, R.; AL - Qaisi, R.; Al-Sarraf, S.; Al-Zubaidi., A.A (2002). "The final report of Basmaia excavations (first season)". Sumer. 51: 58–72.
  42. ↑ Gibson, M., "From the Prevention Measures to the Fact‐finding Mission", Museum International, 55(3-4), S. 108–118, 2003
  43. ↑ Pomponio, Francesco Vincenzo, "Le tavolette cuneiformi di Adab. Le tavolette cuneiformi di varia provenienzia. (Le tavolette cuneiformi delle collezioni della Banca d'Italia 1 & 2)", Banca d'Italia, Roma, 2006
  44. ↑ Marchetti, Nicolò, et al., "New Results on Ancient Settlement Patterns in the South-Eastern Qadisiyah Region (Iraq). the 2016-2017 Iraqi-Italian Qadis Survey Project", Al-Adab Journal 123, S. 45–62, 2017
  45. ↑ Marchetti, Nicolò, et al., "The rise of urbanized landscapes in Mesopotamia: The QADIS integrated survey results and the interpretation of multi-layered historical landscapes" Zeitschrift für Assyriologie und vorderasiatische Archäologie 109.2, S. 214–237, 2019
  46. ↑ MANTELLINI, Simone; PICOTTI, Vincenzo; AL-HUSSAINY, Abbas. Development of water management strategies in southern Mesopotamia during the fourth and third millennium B.C.E.. Geoarchaeology. 2024, roč. 39, čís. 3, s. 268–299. Dostupné online [cit. 2025-11-07]. ISSN 1520-6548. doi:10.1002/gea.21992. (anglicky)
  47. ↑ Marchetti, N., Campeggi, M., D'Orazio, C., Gallerani, V., Giacosa, G., Al-Hussainy, A., Luglio, G., Mantellini, S., Mariani, E., Monastero, J., Valeri, M., & Zaina, F., "The Iraqi-Italian Qadis project: Report on six seasons of integrated survey", Sumer, LXVI, S. 177–218, 2020

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Adab na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adab&oldid=26029255“